Mezi českými vytrvalci je Vítek Pavlišta tak trochu zvláštní úkaz. Trénuje stejně tvrdě, jako ostatní, o tom žádná - obvykle dva běžecké tréninky denně, tělocvična, bazén, protahování… Ale on k tomu chodí každý den do práce! Nikdy nebyl profesionální atlet, přesto prohání ty nejlepší české běžce. Jak vypadá jeho typický den? Vydali jsme se to zjistit do Liberce.
Během mého normálního pracovního dne mám budíček v 5:20. Nasnídám se a vybíhám do práce.
Medaile nebo trofeje si teď moc nevystavuji, jsou v pokoji, který zrovna rekonstruujeme. Na ledničce mám jenom tři startovní čísla z velkých závodů – půlmaratonské Mistrovství Evropy v Amsterodamu, evropský pohár na 10 000 metrů v tureckém Mersinu a loňský půlmaraton v Ústí nad Labem, který jsem vyhrál. A taky pár fotek s přítelkyní Luckou.
Trofeje ze závodů RunCzech jsou super. Dají se totiž dobře použít – do té z pražského Grand Prix dáváme zátky od vína. A v poháru z letošního Ústí máme rybičky.
V 5:40 vybíhám s čelovkou, v práci bývám obvykle kolem sedmé. V kanceláři sedím do tří, odpoledne mám hlavní tréninkovou fázi, potom cvičím nebo jdu do bazénu a spát.
Variant tréninků mám víc. Ráno většinou klušu maximálně deset kilometrů a přidám k tomu nějaké odrazy nebo krátké rovinky.
Na ranní běhy nemám striktní plán, chodím je spíš pocitově. Když mi to jde dobře, běžím třeba 3:40, když špatně, tak třeba 4:10.
Dnešní trasa byla trochu z kopce, takže to spadlo trochu níž, právě k těm 3:40.
Unavený nebývám ani tak fyzicky, ale spíš psychicky. Občas se toho nastřádá za týden docela dost a pak už nemám o víkendu chuť jít dalších 30 kilometrů. To pak radši vyjedu na běžkách, zvlášť když je hezký den.
I když běhám ve tmě, v zimě, často v břečce, tak to dělám rád!
Pracuju v Hrádku nad Nisou, nějakých 30 kilometrů od Liberce. Je to kousek do Německa i do Polska, takže když vyběhnu tady, za hodinu stihnu být ve třech zemích.
Mám vystudovaného inženýra na ekonomce a bakaláře z fakulty Mechatroniky. Teď už šest let pracuji v Hrádku nad Nisou ve firmě KSM Castings, která odlévá hliníkové odlitky do automobilového průmyslu. Já pracuji v logistice na pomezí plánování výroby a zákaznické logistiky.
Většinu dne sedím u počítače. V práci si odpočinu fyzicky od běhání, během zase psychicky od práce.
Hlavní fázi mám vždy odpoledne. Buď běžím celou cestu zpátky do Liberce, což je nějakých 25 kilometrů, někdy to protáhnu i na 30. Taky běhávám kratší úseky v celkové délce do 15 kilometrů, ty mám v plánu zrovna teď.
Variant tréninku je opravdu hodně. Je hlavní, aby to bylo pestré a bavilo mě to. Na to jsou dobré cesty u jezera Kristýna, mám to tam z kanceláře asi dva kilometry a dají se tam naběhat rychlé kilometry.
Odpoledne, když mám hlavní fázi, už dodržuji nějaké tempa. Trénuje mě Honza Šebelka a jeho rad se snažím držet.
Rád si zajdu do kina nebo s kamarády na pivo. Mám rád hudbu, doma mám elektrickou kytaru, takže si na ni občas zabrnkám nebo jdu na nějaký koncert. Kdybych na to měl čas a sílu, všem těmhle činnostem bych věnoval víc času. Třeba se to povede v běžeckém důchodu.
Rok 2016 začal slibně, pražský půlmaraton mi vyšel dobře a výsledkem jsem se kvalifikoval na Mistrovství Evropy v Amsterdamu. To byl pro mě super výsledek. Bohužel potom se to už nevyvíjelo tak, jak jsem si představoval a zbytek sezóny byl protrápený, dlouho jsem marodil s achillovkou. Zadařilo se mi až na podzimní Grand Prix a půlmaratonu v Ústí. Závody RunCzech v mém kalendáři mají čím dál významnější místo. Nikde jinde se s vytrvaleckou elitou na velkém závodě nesejdeme. Jsou to pro mě top závody a chci na nich kluky porážet!
Z domu to nemám moc daleko do Jizerek a do Bedřichova, občas tam vyběhnu. Jelikož jsem z Liberce, mám výhodu, že v zimě můžu běh nahradit běžkami. Ale musím se přiznat, že i když jsem původem lyžař, nijak zvlášť běžky nevyhledávám. Raději běhám.
Posiluji pouze jednou týdně v tělocvičně. Většinou je to kruhový trénink prokládaný abecedou a technikou běhu.
Konkrétní plány na tenhle rok nemám, na velké akce necílím. Spíš se chci držet na dostřel kluků, kteří trénují v Africe a budou zase našlapaní. Nechci za nimi moc zaostat. Pokud mě bude běh a trénování dál tolik bavit a zůstanu zdravý, chtěl bych se ještě pokusit o účast na nejbližší olympiádě poprat.
Vít Pavlišta
Podívej se na další RunCzech Story
