Běhající vězeň:
Chci dokázat mámě, že umím žít lépe

RunCzech Story

RunCzech



Uteč předsudkům. Takové motto si do názvu vetknul Yellow Ribbon Run, tedy projekt pomáhající vězňům a bývalým odsouzeným se začleňováním se do běžného života. Jedním z těch, kteří se k němu dobrovolně přidali, je Jiří Olivka. Ten si momentálně odpykává trest odnětí svobody ve věznici ve Vinařicích. Se žlutou stužkou na hrudi, symbolem Yellow Ribbon Run, natrénoval na vězeňském dvoře na pražský maraton a momentálně se se svými dozorci připravuje na červnovou O2 Pražskou štafetu. Jiří věří, že právě aktivní životní styl a pravidelný pohyb mu na svobodě pomohou nesklouznout znovu na šikmou plochu.

Mé dětství bylo docela normální, vyrůstal jsem se starším bratrem. Spolu s mamkou jsme bydleli i s nevlastním tátou, kterého jsem bral za svého. Jenomže když mi bylo kolem 14 let, začal jsem krást v obchodech. Musím přiznat, že mě to bavilo… Mamka mi pořád říkala, že je to špatně a ptala se, proč to dělám, ale já si nedal říct. Chytil jsem se špatné party a pak jsem poprvé zkusil pervitin. Krátce nato jsme se přestěhovali a já začal brát drogy ještě víc. Domů jsem moc nechodil a mamka si se mnou nevěděla rady.

V 16 letech, když už jsem kradl, co se dalo, jsem byl několikrát podmíněně odsouzený a v 17 mě poprvé na 2 měsíce „zavřeli“. Převezli mě do dětského domova, kde jsem strávil asi čtyři hodiny a pak odtud utekl. Na útěku jsem, pravda, nebral drogy, ale kradl. O pár měsíců později jsem se navíc ocitl v hromadné bitce, což znamenalo u soudu další trest. Tentokrát 29 měsíců a navíc půl roku odpuštěných z minulého trestu. A zase jsem byl v base.

Po půlce trestu mě propustili a já zase začal brát drogy. Ještě před Vánocemi jsem za krádeže dostal 6 měsíců, ale díky amnestii jsem byl volný. Ani to mě však nezastavilo a přišla další trestná činnost – loupežné přepadení. Za něj jsem dostal 3 roky a 11 měsíců.
A tak jsem se dostal do věznice Vinařice.

Když jsme kvůli projektu Yellow Ribbon Run začínali běhat kolem dvora, řada ostatních vězňů na nás pokřikovala a smáli se nám. Bylo mi to jedno, ani jsem to nevnímal, spíš mi jich bylo líto.

V okamžiku, kdy náš pedagog, pan Hrubý, přišel mezi nás s nabídkou běhání, moc jsem neváhal. Hodně jsem totiž ztloustl, 30 kilo je vážně dost a já měl strach, že to bude ještě horší. Běhání mě začalo bavit a díky němu mám čistější hlavu.

Že je čas na změnu v mém životě mě napadlo ještě dřív, než jsem začal běhat. Jako první věc jsem přestal kouřit, ale kvůli tomu jsem hodně přibral, jak už jsem říkal. Tak jsem začal cvičit. Běhání přišlo až později.

I ve vězení nemám rád nicnedělání, proto jsem také začal před časem chodit do posilovny a chodím na „líný“ tenis v tělocvičně.

Za chvíli mi končí současný trest a já už dnes vím, že běhání si vezmu ven, abych zapomněl na blbosti a neměl na ně čas. Chci se i nadále věnovat tomu co mě baví a zároveň dokázat sobě i mamince, že umím žít i jinak než doposud.

Jsem rád, že jsem dostal možnost pracovat. Uklízím na pracovišti A-Giga, kde pracují i další odsouzení, kteří se chtějí změnit a dát svůj život dohromady. Zrovna nedávno jsem pro ně maloval „kobky“, tedy čekací místnosti před příchodem do práce.

Když se mi podaří dostat do dílen, rád vyrábím výrobky ze dřeva. A delší dobu jsem v terapeutickém programu pro pachatele násilné trestné činnosti.

Uběhnout maraton v Praze pro mě byl skvělý zážitek. Nabídku zúčastnit se takového závodu jsem vzal jako velkou výzvu. A já mám výzvy rád. Moc a moc děkuji všem, kteří mě podporují a umožnili mi zúčastnit se něčeho tak skvělého jako je maraton.

Nejdůležitější člověk na světě je pro mě moje maminka. Ta je mi teď zase oporou, za což jsem vděčný nejen jí, ale i běhání. Myslím, že musela být překvapená, když jsem jí poprvé psal, co dělám. Myslím, že teď má ze mě radost. Když jsem ji popisoval zážitky z maratonu, říkala mi, že jsem konečně něco dokázal a dotáhl to do konce. Plakala přitom radostí. Ve vězení a díky žluté stužce jsem potkal lidi, kterým na mně záleží. Teď je nechci zklamat.

Jiří Olivka

Yellow Ribbon Run

Podívej se na další RunCzech Story